Reforma začíná 1. června 1953!
O tom, že bude provedena měnová reforma, se občané Československa oficiálně dozvěděli v sobotu 30. května 1953 z rozhlasového projevu předsedy vlády. Jak bude konkrétně vypadat, si mohli přečíst v neděli v novinách. A byl to šok: Od pondělí 1. června začnou v zemi platit nové bankovky i mince. Staré peníze si občané musí během několika dní vyměnit, a to v nevýhodném poměru.
Nejméně výhodná byla výměna hotovosti, tedy peněz, které měli lidé u sebe nebo doma. Do 300 Kčs (zkratkou „Kčs“ se označovaly československé koruny) se měnily peníze v poměru 5:1. Za 300 starých korun tedy člověk dostal jen 60 korun nových. Vše nad 300 korun se měnilo v poměru 50:1, takže za 50 starých korun byste dostali jen 1 korunu novou.
Peníze, které měli lidé uložené ve státní spořitelně (tedy v bance), se měnily podle výše úspor – do 5 000 korun 5:1, nad 50 000 korun 30:1.
Občané nepohodlní režimu (soukromě hospodařící rolníci, političtí odpůrci), kteří byli vyloučeni z vázaného trhu, si museli veškeré peníze měnit v poměru 50:1. Přepočítány byly také ceny zboží a samozřejmě platy a důchody – ty v poměru 5:1.
Výměna peněz měla začít v pondělí ráno. Protože bylo jasné, že lidé nevýhodnou výměnou o většinu svých peněz přijdou, snažili se na poslední chvíli utratit co největší částky. Jenže v neděli měly všechny obchody zavřeno. Otevřeny byly jen cukrárny, restaurace a bary. Mnozí se proto rozhodli, že si za své peníze užijí alespoň dobré jídlo a pití, a tak hospody a cukrárny praskaly v neděli ve švech.
Mezitím byla po celé republice rychle připravována výměnná střediska, do nichž byly zaváženy nové mince a bankovky. Ty si komunisté kvůli utajení nechali navrhnout a vyrobit v Sovětském svazu, což Československo stálo nemalé peníze.
V pondělí v 8 hodin ráno začala výměna a s ní i problémy: Středisek bylo málo, některá neměla nové peníze ještě ani večer, tvořily se fronty a rozhořeční lidí narůstalo. Na případné protesty či projevy nesouhlasu byla připravena armáda, všechny složky policie i komunistických bojůvek – Lidových milicí. To ale vypuknutí protestů nezabránilo.
Asi to byl pro všechny docela šok a hlavně starost, jak s omezenými prostředky vyjít. Poslechni si dvě autentické audio výpovědi pamětníků měnové reformy.
Poslechněte si audiozáznam rozhovoru s Evou Adamovou
Měnová reforma
„Všecky ty pohlaváři nás ujišťovali, že oni hospodaří, že u nás se nemůže nic stát. Já jsem byla v té době zaměstnána ve Škodovce a teď jsme pozorovali takový divný ruch. Zvlášť v těch hlavních budovách, a velký provoz ve vrátnicích. Protože ty nahoře věděli, že to bouchne, tak všichni utíkali z práce, aby nakoupili, co se nakoupit dá… a nás přesvědčovali, že my nemusíme mít strach, protože naše měna je pevná… Oni si nakoupili, a my jsme neměli nic.“
Poslechněte si audiozáznam rozhovoru s Irenou Freundovou
Měnová reforma
„No, dotklo se nás to velice špatně. Protože otec měl krásný důchod, když byla republika, samozřejmě. Odešel do důchodu s důchodem přes dva tisíce korun. No, tenkrát to byl krásný důchod, samozřejmě. No ale vznikla měnová reforma a zůstalo nám pro celou rodinu šest set korun. Tak si to dovedete představit, kolik to bylo. My jsme byli čtyři. Já už jsem sice začínala dělat, ale že bych měla nějaký horentní plat, se nedalo říct. A sestra, ta byla v Praze, studovala, no a to stálo taky nějaký peníze…“