Československo v 50. letech
Několik málo let po komunistickém převratu bylo zřejmé, že noví vládci vedou Československo ke krachu. Příčinou byla hospodářská politika KSČ, jejíž vedení se nechtělo či nedokázalo ani v nejmenším vzepřít rozkazům, které přicházely z Moskvy. A tak se vyráběly zbraně, stavěly hutě, těžilo uhlí, ale výrobky pro každodenní potřebu, které by bylo možné vyvážet a o které stáli i českoslovenští občané, na trhu scházely. Neustále rostoucí výroba sice přinášela dělníkům peníze, ale zároveň v obchodech nebylo nic, za co by bylo možné je utratit.
Nespokojenost lidí rostla, a tak se komunistické vedení obrátilo s žádostí o radu do Sovětského svazu. Tam jim poradili, aby provedli měnovou reformu, tedy aby „staré peníze“ prohlásili za neplatné a ve velmi nevýhodném poměru je vyměnili za peníze nové. Ten, kdo si našetřil nejvíce, musí také nejvíce odevzdat. Na dodržení této rady přijel dohlížet sovětský bankéř. Jeho první rada byla nehovořit o „měnové reformě“, která svědčí o státním bankrotu, ale o „peněžní reformě“. To prý zní lépe.
Přípravy na okradení občanů prostřednictvím měnové reformy byly poměrně komplikované. Šlo nejen o to, kdo si bude moci vyměnit kolik peněz, ale také o to, jak připravit zrušení takzvaného prodeje “na lístky” (tedy přídělového systému), jak přepočítat ceny, platy a důchody či kde vzít nové bankovky a mince. Naplánována byla i doba, za kterou občan (jeden za rodinu) výměnu provede.
Komunisté měli velké obavy z nespokojenosti občanů, a tak vymýšleli, jak zabránit případným protestům a demonstracím. Tím pověřili policejní složky (Veřejnou bezpečnost, Státní bezpečnost, Vnitřní stráž, Pohraniční stráž) i vojsko (Československou lidovou armádu). V pohotovosti byly i nelegální komunistické bojůvky, dobře vyzbrojené Lidové milice.
Přestože se všechno připravovalo v nejpřísnějším utajení, veřejnost na základě nových vládních opatření a z náznaků některých zasvěcených lidí začala tušit, že se komunistická vláda chystá provést něco nekalého s penězi.
Lidé proto začali rychle vybírat úspory ze spořitelen a skupovat vše, co bylo ještě k dostání: oblečení (i nepadnoucí), obuv, rádia, motocykly, ale i margarín, sůl, vejce či cigarety. Byl zaznamenán např. případ, kdy si jeden občan koupil cigarety celkem za 15 000 korun. Obchody dostaly pokyn, aby vyprodaly pouze méně hodnotné zboží, o které předtím nebyl zájem. 20. května byly zastaveny dodávky zboží do všech obchodů kromě potravin. Státní spořitelna i úřady neustále tvrdily, že měna nebude, v novinách se tvrdilo totéž, panika však stále narůstala a některé obchody s volně prodejným zbožím byly po vyprodání všech zásob zavřené. Nejužší vedení KSČ proto hledalo mezi svými někoho, kdo by měl alespoň nějakou důvěru občanů. Vzhledem k úctě, kterou stále ještě měl prezidentský úřad, bylo rozhodnuto, že lid uklidní prezident republiky, Antonín Zápotocký. Ten promluvil k národu 29. května 1953. Ve svém rozhlasovém projevu tehdy mimo jiné prohlásil, že měna je pevná a měnová reforma nebude.